Tliltocatl kahlenbergi (Rudolf, 2008)

Podčeleď: Theraphosinae

Výskyt: Mexiko

Je to relativně nově objevený druh z Veracruz v Mexiku. Kde obývá vlhčí biotopy, než ostatní brachypelmy. V jeho zbarvení převládá sytá černá barva a velice připomíná B. vagans. Nemá tak silné a výrazné červené chloupky. Může se zaměnit i s jinými zástupci rodu  ( sabulosum, epicureanum nebo angustum). Avšak kahlenbergri je menšího vzrůstu. Nejlepším rozlišením je tak spermatheca.

Terárium použijeme pro zemní sklípkany o velikosti zhruba 25x20x20 cm, substrát o výšce asi 6-7 cm, nějaký úkryt a mělkou napáječku. Rádi si svoje obydlí celé přehrabávají a upravují průběžně. Teplotu udržujeme minimálně 25°C s nočním poklesem až na 22°C a okolní vlhkost do 75%. Dorůstají do 6 cm v těle a rozpětí nohou má 14 cm. Dospělosti dosahují už po 11. svleku, ale růst je celkem pomalý, tak že doba dospívání je delší než u jejich příbuzných, asi 4-5 roky. Samice se dožívají 15 let. Dospělé samce poznáme podle tibiálních háků.

Tliltocatl verdezi (Schmidt, 2003)

Podčeleď: Theraphosinae

Výskyt: Mexiko

Nově objevený a popsaný druh obývá stejně jako ostatní druhy brachypelem vlhké lesy, kde si v mělkých norách budují své úkryty. Najdeme je nejen v Mexiku, ale i v Kostarice, Panamě a Brazílii…nepatří mezi agresivní druhy, ale brání se vyčesáváním žahavých chloupků. Je celá černá nebo tmavě hnědá s červenými chlupy na abdomenu. Karapax je s bronzovým nádechem, a přičemž hlavním znakem je tmavý výřez, podobný jako má brachypelma emilia.

Terárium o velikosti 20x25x20 (š,d,v) s asi 7 cm vysokou vrstvou substrátu, nějaký úkryt a mělká napáječka by neměla chybět. Teplota postačí běžná pokojová s nočním poklesem až na 20°C. Vlhkost udržujeme na 70%. Samice dorůstají do 7 cm v těle a dožívají se více než 15 let. Samci jsou o trochu menší než samice a v dospělosti mají tibiální háky. Od posledního svleku se dožívají maximálně 12 měsíců.