Pelinobius

Pelinobius muticus ex. Citharischius crawshayi ( Karsch, 1885) – sklípkan neotrněný

Podčeleď: Eumenophorinae

Výskyt: Východní Afrika, Keňa a Tanzánie

Domovem tohoto sklípkana, jediného svého rodu, je obvykle místo, kde rovinatá, trávou a křovinami zarostlá oblast, přechází v útesy, kde hledají svá útočiště paviáni. Zde si vykopávají až 50 cm hluboké nory. Tyto jsou důmyslně zakončeny jakousi záklopkou spletené z jemných pavučin, jejichž vibrace detekují pohyb případné kořisti. Loví nejen hmyz, ale i drobné obratlovce, ptáky a hady. Je to pomalu rostoucí druh, avšak může dorůst až do velikosti 22 cm. Zbarvení je hnědé až červené barvy, která obzvlášť vynikne krátce po svleku, nemá žádné obranné chloupky, zato jeho jed je vysoce toxický! Jako jeden z mála sklípkanů se může ohýbat a toto často využívá k obraně i útoku. Patří k druhům, které vydávají syčivé zvuky (stridulace), které jsou podobné zvukům vytvořeným některými druhy švábů.

Je to velký norový sklípkan a proto terárium upravíme jeho potřebám. Vysoká vrstva substrátu a skromně upravený povrch, nic víc vlastně nepotřebuje. Naprostou většinu času tráví ve svém úkrytu a ven vychází pouze večer a v noci. Je zvláštní, že tento „afričan“, často vyhledává misku s vodou, i když vlhkost mu stačí 50 – 60% . Optimální teplota je do 26°C s nočním poklesem na 20 °C. Dospělé samice (6 -7 let) mají v těle až 10 cm, zatímco samci dospívají už do 4 let. Mají bulbusy, ale nemají tibiální háky. Jejich velikost oproti samicím je asi poloviční.