Tliltocatl

Tliltocatl sabulosum (F. O. Pickart-Cambridge, 1897) – sklípkan guatemalský

Podčeleď: Theraphosinae

Výskyt: Mexiko

Tento nově popsaný druh byl původně považovaný za Brachypelmu vagans, vzezřením jí velice podobný, ale o trochu menší. V těle je asi 6-7 cm veliký a rozpětí nohou má až 15 cm. Je to mírný druh, bránící se vyčesáváním obranných chloupků, pokud kousne, síla jedu se dá přirovnat k včelímu bodnutí. Mladí a subadultní jedinci mají rysy norových sklípkanů, jámy a jiné povrchové nerovnosti využívají k hloubení nory a teprve později přestávají vyhledávat podobné úkryty.

Terárium zvolíme pro zemní druhy přiměřené velikosti. Jako substrát použijeme lignocel, rašelinu nebo jejich směs o výšce asi 5 cm. Teplota postačí asi 24 °C s nočním poklesem až na 20°C a vlhkost 65-75%. Pavouk je poměrně žravý a při dobrých podmínkách rychle poroste. Krmení je klasické jako u jiných sklípkanů. Doba dospívání je v závislosti na podmínkách asi dva roky. Samci mají, jako celý rod Brachypelma, tibiální háky. Samice se mohou žít až 20 let.

Tliltocatl vagans (Ausserer, 1875) – sklípkan potulný

Podčeleď: Theraphosinae

Výskyt: Mexiko, Salvador, Honduras, Guatemala a Belize.

Pro svoji nenáročnost a klidnou povahu patří mezi velmi často chované sklípkany. Jeho jméno je odvozené z latinského výrazu „vagare“ – toulat, toulavý a naznačuje jeho životní styl, díky kterému se jeho přirozená lokalita poměrně hodně rozšířila až na Floridu, která ale není jeho přirozeným domovem. Jámy a jiné povrchové nerovnosti využívají k hloubení nory, někdy jim postačí spadlý kmen a podobně. Obranné chování je podobné jako u ostatních Brachypelem, brání se vyčesáváním chloupků a poté útěkem, ke kousnutí dochází velice zřídka.

Terárium pro zemní sklípkany o velikosti zhruba 25x20x20 cm a substrát o výšce asi 6-7 cm, nějaký úkryt a mělkou napáječku. Někteří jedinci si terárium zcela přeorganizují a jiní ne, což nám dává možnost, jej nějakým vhodným způsobem dekorativně upravit. Naše samice vše zničí a nechává si pouze mech jako pozorovatelnu a pod ním má mělký úkryt. Teplotu udržujeme na 24°C s okolní vlhkostí 70%. Dorůstají 5-8 cm v těle a rozpětí nohou je 14-16 cm. Dospívají poměrně rychle, někdy už po 8. svlecích. Obecně se uvádí 2-3 roky. Samice se dožívají až rekordních 25 let. Dospělé samce poznáme podle tibiálních háků.

Tliltocatl verdezi (Schmidt, 2003)

Podčeleď: Theraphosinae

Výskyt: Mexiko

Nově objevený a popsaný druh obývá stejně jako ostatní druhy brachypelem vlhké lesy, kde si v mělkých norách budují své úkryty. Najdeme je nejen v Mexiku, ale i v Kostarice, Panamě a Brazílii…nepatří mezi agresivní druhy, ale brání se vyčesáváním žahavých chloupků. Je celá černá nebo tmavě hnědá s červenými chlupy na abdomenu. Karapax je s bronzovým nádechem, a přičemž hlavním znakem je tmavý výřez, podobný jako má brachypelma emilia.

Terárium o velikosti 20x25x20 (š,d,v) s asi 7 cm vysokou vrstvou substrátu, nějaký úkryt a mělká napáječka by neměla chybět. Teplota postačí běžná pokojová s nočním poklesem až na 20°C. Vlhkost udržujeme na 70%. Samice dorůstají do 7 cm v těle a dožívají se více než 15 let. Samci jsou o trochu menší než samice a v dospělosti mají tibiální háky. Od posledního svleku se dožívají maximálně 12 měsíců.