nm,
Sklípkani
Fúdorovi - Plzeň
Archiv autora: Josef Fúdor (page 2 of 3)
Lasiodora striatipes (Ausserer, 1871) – sklípkan žíhanonohý
Podčeleď: Theraphosinae
Výskyt: Jížní amerika – Brazílie
Místem přirozeného výskytu je Brazílie, konkrétně region Estado da Bahia. Bahia je jeden z 26 brazilských států, nacházející se v severovýchodní části země na břehu Atlantického oceánu. Jedná se o čtvrtý nejlidnatější brazilský stát a pátý největší svou rozlohou. Klima je zde tropické s průměrnou teplotou cca 25°C a srážkový úhrn je asi 2100 mm.
Terárium musíme zvolit pro velké zemní sklípkany, minimálně 40x30x25 (dxšxv) s patřičnou výškou substrátu a mělkou napáječkou. Ostatní výbava je zcela v naší režii, protože tito sklípkani nejsou nijak nároční. Naše samice si vytvořila mělkou noru pod kůrou, ale většinu času tráví na vyvýšeném místě. Optimální teplota je asi 24°C s nočním poklesem na 20°C, při vlhkosti do 85%. Jedná se o „žravé“ jedince, kteří jsou neustále při chuti a při po myšlení, jakých rozměrů dorůstají, je to celkem jasné. Dospělá samice měří až 10 cm v těle, samci bývají o trochu menší s delšími nohami. V dospělosti na nich mají tibiální háky. Samičky se dožívají až 20 let. Jejich jed není příliš toxický, avšak při pohledu na jejich chelicery, si každý uvědomí s kým má tu čest!
Tliltocatl verdezi (Schmidt, 2003)
Podčeleď: Theraphosinae
Výskyt: Mexiko
Nově objevený a popsaný druh obývá stejně jako ostatní druhy brachypelem vlhké lesy, kde si v mělkých norách budují své úkryty. Najdeme je nejen v Mexiku, ale i v Kostarice, Panamě a Brazílii…nepatří mezi agresivní druhy, ale brání se vyčesáváním žahavých chloupků. Je celá černá nebo tmavě hnědá s červenými chlupy na abdomenu. Karapax je s bronzovým nádechem, a přičemž hlavním znakem je tmavý výřez, podobný jako má brachypelma emilia.
Terárium o velikosti 20x25x20 (š,d,v) s asi 7 cm vysokou vrstvou substrátu, nějaký úkryt a mělká napáječka by neměla chybět. Teplota postačí běžná pokojová s nočním poklesem až na 20°C. Vlhkost udržujeme na 70%. Samice dorůstají do 7 cm v těle a dožívají se více než 15 let. Samci jsou o trochu menší než samice a v dospělosti mají tibiální háky. Od posledního svleku se dožívají maximálně 12 měsíců.
Poecilotheria formosa (Pocock, 1899)
Podčeleď: Poecilotheriinae
Výskyt: Kadiampatti, Mullapuram – Jižní Indie
Tento endemický druh, jehož lokalitou jsou pouze tři oblasti jižní Indie, nadmořské výšky menší než 1000 metrů, je navíc ohrožen lidskými zásahy ve formě pronásledování, sběrem pro pet obchody a jinými vývojovými činnostmi, jako je odlesňování, sběr dřeva a podobně. Za posledních sto let nejsou žádné kvalitní informace z přírody o tom to druhu, vyjma informací o obchodu.
Terárium připravíme pro stromové sklípkany, kde více než na velikosti plochy, záleží na výšce. Minimální rozměry jsou 20x20x30 cm (d,š,v), výška lignocelu, nebo jiného vhodného substrátu, postačí asi 5 cm. Všechny poecilotherie si budují ve větvích hnízdo a proto je potřeba doplnit nějaké větve nebo kořeny. Vhodné je přidat i nějaký kus kůry. Teplota postačí okolo 27°C s nočním poklesem až na 22°C. Důležitá je vlhkost vzduchu, mezi 70-80%. Dospívají zhruba dva roky, samice se dožívají 12-15 let. Velikost těla je 7-8 cm a v rozpětí nohou do 18-20 cm, samci nemají tibiální háky a jsou o něco menší, ale mají delší nohy.
Poecilotheria subfusca ex.bara (Pocock, 1895)
Podčeleď: Poecilotheriinae
Výskyt: Sri Lanka
Tento druh žije v různých částech Indického subkontinentu. Podnebí se může klasifikovat jako tropické s teplotami až 45°C. Naproti tomu je na severu chladnější podnebí, při monzunových deštích tu můžou klesnout teploty i na 12 °C. Hnízda, ve tvaru asymetrické nálevkovité pavučiny, si vytvářejí v dutinách vysokých stromů anebo ve štěrbinách kmenů, pod listy a podobně. Pokud není v jejich blízkosti dostatek míst k vytvoření hnízd, mohou žít ve větších skupinách. Nevyčesávají obranné chloupky, za to jejich jed patří mezi nejsilnější mezi sklípkany. Jsou poměrně rychlí a útoční.
Terárium připravíme pro stromové sklípkany, kde více než na velikosti plochy, záleží na výšce. Minimální rozměry jsou 20x20x30 cm (d,š,v), výška lignocelu, nebo jiného vhodného substrátu, postačí asi 5 cm. Všechny poecilotherie si budují ve větvích hnízdo a proto je potřeba doplnit nějaké větve nebo kořeny. Vhodné je přidat i nějaký kus kůry. Teplota postačí okolo 27°C s nočním poklesem až na 22°C. Důležitá je vlhkost vzduchu, mezi 70-80%. Dospívají zhruba dva roky a sanice se dožívají 12-15 let. Velikost těla je 7-8 cm a v rozpětí nohou do 18-20 cm, samci nemají tibiální háky a jsou o něco menší, ale mají delší nohy.
machalka
Augacephalus ezendami (ex. Ceratogyrus ezendami ) (Gallon, 2001) – sklípkan Ezendamův)
Podčeleď: Harpactiriinae
Výskyt: Mosambik
Přírodním biotopem těchto sklípkanů je suchá savana. Budují si hnízda mezi kameny a vegetací, nezřídka používá opuštěné nory, které si lehce upraví. Zbarvení je přibližně stejné jako u všech zástupců tohoto rodu; obsahuje odstíny béžové, hnědé, šedé a zlaté. Patří mezi sklípkany, kteří mají tzv. stridulační orgány, které používají při námluvách anebo zastrašování nepřítele. Obvykle je to první co uslyšíte, když se mu něco nelíbí, po té následuje obranné postavení a útěk nebo útok. Nevyčesává obranné chloupky, ale patří mezi toxicky významné jedince.
Terárium zvolíme podobné jako pro pavouky rodu Ceratogyrus. Podstava 20×25 cm a výška 20-25cm. Pokud zvolíme vyšší výšku substrátu, sklípkan si vytvoří spleť chodeb a může se stát, že ho celé týdny neuvidíme. Vlhkost postačí do 60% a teplota asi 25-28°C s nočním poklesem o 5 °C. Krmení je stejné jako u většiny sklípkanů. Samice dospívají zhruba do dvou let a dožívají se 15 let dorůstají až 6 cm. Samci dospívají trochu dříve, jsou celkově menší a po posledním svleku, žijí asi 12 měsíců. Poznáme je snadno podle tibiálních háků.
Pelinobius muticus ex. Citharischius crawshayi ( Karsch, 1885) – sklípkan neotrněný
Podčeleď: Eumenophorinae
Výskyt: Východní Afrika, Keňa a Tanzánie
Domovem tohoto sklípkana, jediného svého rodu, je obvykle místo, kde rovinatá, trávou a křovinami zarostlá oblast, přechází v útesy, kde hledají svá útočiště paviáni. Zde si vykopávají až 50 cm hluboké nory. Tyto jsou důmyslně zakončeny jakousi záklopkou spletené z jemných pavučin, jejichž vibrace detekují pohyb případné kořisti. Loví nejen hmyz, ale i drobné obratlovce, ptáky a hady. Je to pomalu rostoucí druh, avšak může dorůst až do velikosti 22 cm. Zbarvení je hnědé až červené barvy, která obzvlášť vynikne krátce po svleku, nemá žádné obranné chloupky, zato jeho jed je vysoce toxický! Jako jeden z mála sklípkanů se může ohýbat a toto často využívá k obraně i útoku. Patří k druhům, které vydávají syčivé zvuky (stridulace), které jsou podobné zvukům vytvořeným některými druhy švábů.
Je to velký norový sklípkan a proto terárium upravíme jeho potřebám. Vysoká vrstva substrátu a skromně upravený povrch, nic víc vlastně nepotřebuje. Naprostou většinu času tráví ve svém úkrytu a ven vychází pouze večer a v noci. Je zvláštní, že tento „afričan“, často vyhledává misku s vodou, i když vlhkost mu stačí 50 – 60% . Optimální teplota je do 26°C s nočním poklesem na 20 °C. Dospělé samice (6 -7 let) mají v těle až 10 cm, zatímco samci dospívají už do 4 let. Mají bulbusy, ale nemají tibiální háky. Jejich velikost oproti samicím je asi poloviční.
Pterinochilus lugardi ( Pocock, 1900) – sklípkan Lugardův
Podčeleď: Harpactiriinae
Výskyt: Jižní Afrika, Botswana, Tanzanie, Zambie, Zimbabwe a Namibie
Už podle místa výskytu toho sklípkana si můžeme představit jeho biotop. Srážky jsou nepředvídatelné, často končící povodněmi, které střídá velké sucho. Teploty jsou podle lokalit a ročního období poměrně rozdílné. Od těch nejvyšších (Zambezi) 32°C v průměru až k nejnižším 18°C v Kapském Městě. Proto jejich úkryt bývá až několik desítek centimetrů pod zemí, v noře opatřenou důmyslnými dvířky, regulující patřičnou vlhkost a teplotu.
Pro chov v zajetí připravíme terárium pro norové sklípkany, nějaké doplňky může každý přidat podle svého uvážení, napáječku můžete přidat. Nikdy jsem je však neviděl jí využívat. Pozor na příliš vysokou vlhkost, postačí 50%. Důležitá je vrstva substrátu a nějakého kusů kůry. V začátku ji bude využívat jako úkryt, později si vše zorganizuje dle svého. Pokud nemají možnost vytvořit si spleť chodeb, bývají při vyrušení agresivní a díky nemožnosti úniku, se staví do obranného postavení a připraví se k útoku. Nicméně je to až poslední možnost obrany. V porovnání s P. murinusem je to klidný pavouk. Ovšem jeho jed je silně toxický a proto při manipulaci s nimi musíme být obezřetní. Velikost samic je v těle asi 4,5 cm a dožívají se zhruba 12 let. Samci jsou menší a dospělosti dosahují ve 3 – 4 letech. Mají bulbusy a tibiální háky.
Vitalius paranaensis ( Bertani, 2001) – sklípkan paranský
Podčeleď: Theraphosinae
Výskyt: Brazílie, Argentina
Tento krásně zbarvený sklípkan pochází ze státu Paraná, který je součástí Brazilské federativní republiky. Celá jižní část Brazílie spadá do tropického pásma s relativně nižšími průměrnými ročními teplotami, cca 22 – 24°C a oproti severovýchodu, kde se teplota drží až o 6°C vyšší, je celkově chladnější s ročním úhrnem srážek asi 2000 mm. Již tyto základní informace nám dávají možnost pochopit a poznat život těchto jedinců v přírodě.
Terárium zvolíme pro zemní druhy o základu alespoň 20×25 a výšce 20 cm. Výšku substrátu a celkovou „výbavu“ terárka můžeme určit podle svého uvážení. Podobně jako v přírodě občas šplhají po stromech, nebo si hrabou nory…Nesmíme však zapomenout na mělkou napáječku. Průměrnou vlhkost udržujeme nad 70% a teplotou do 24°C. Rostou poměrně rychle a samice dospívají obvykle čtvrtým rokem života, přičemž jejich velikost je asi 6 – 7 cm v těle. Samci mají oproti samicím nepatrně tmavější karapax a jsou štíhlejší a nohatější. Dospělého samce poznáme bezpečně podle tibiálních háků. Nepatří mezi toxicky významné druhy, ale disponují obrannými chloupky.
Tapinauchenius cupreus ( Schmidt a Bauer, 1996) – sklípkan měděný
Podčeleď: Aviculariinae
Výskyt: Ekvádor
Ve volné přírodě se vyskytuje v Ekvádoru, v oblasti Quito, kde se teplota přes den pohybuje do 30 °C s nočním poklesem až 15 °C, při vzdušné vlhkosti téměř 90%. Tento menší druh byl určený celkem nedávno, teprve v roce 1996. Jedná se o stromového sklípkana s velikosti do 4 cm v těle. Jeho zbarvení je hnědé s tmavofialovým leskem na celém těle, na plochém břiše mají tmavější čáru. Samci bývají menší, mají silně chlupaté nohy a jejich barva je hnědá. Dospělí samci mají bulbusy a na přední straně nejdelších kráčivých noh mají tibiální háky.
Terárium zvolíme klasické pro stromové druhy o základně 20×20 výšce 30cm, jako substrát můžeme použít kokosový nebo rašelinový substrát. Je nezbytné vybavit terárium kousky kůry a rostlinami, které slouží jako základ pro vybudování úkrytu. Je to plachý, trochu nervózní tvor, který neutočí. K útěkům používá dlouhé skoky a po té využívá úkryty, vybudované právě za tímto účelem. Jeho jed není pro člověka nebezpečný. Žahavé chloupky nevyčesává. Jako potravu dáváme cvrčky přiměřené jeho velikosti.
Mini galerie
Mini galerie
-
- 8.svlek
© 2024 Sklípkani
Theme by Anders Noren — Up ↑