Brachypelma albiceps ex.ruhnaui (Pocock, 1903) – sklípkan bělohlavý
Podčeleď: Theraphosinae
Výskyt: Mexiko
Subadult 0,1
Tento nově přidaný druh spolu B. klaasi byl původně zařazen do rodu Brachypelmides, vzezřením je podobný B. vagans nebo B. epicureanum ale karapax má bílý, později se zlatavým nádechem. V těle je asi 6-7 cm veliký a rozpětí nohou je až 15 cm. Je to mírný druh, bránící se vyčesáváním obranných chloupků, pokud kousne, síla jedu se dá přirovnat k včelímu bodnutí. Mladí a subadultní jedinci mají rysy norových sklípkanů, jámy a jiné povrchových nerovností využívají k hloubení nory a teprve později přestávají vyhledávat podobné úkryty.
Terárium použijeme pro zemní sklípkany o velikosti zhruba 25x20x20 cm a substrát o výšce asi 6-7 cm, nějaký úkryt a mělkou napáječku. Někteří jedinci si terárium zcela přeorganizují a jiní ne. Teplotu udržujeme na 24°C s nočním poklesem na 20°C a okolní vlhkost do 60%. Dorůstají 7 cm v těle a rozpětí nohou je 14-16 cm. Dospívají déle než jejich příbuzní 3-4 roky a někdy i více. Samice se dožívají až 20 let. Dospělé samce poznáme podle tibiálních háků.
Brachypelma smithi ex.anitha (Tesmoingt, Cleton & Verdez, 1997) – sklípkan oranžovopruhý
Podčeleď: Theraphosinae
Výskyt: Mexiko
Tento krásný obyvatel Mexika byl objeven teprve nedávno a často je zaměňován s B. hamorii. Při porovnání obou druhů, ale zcela jistě poznáme rozdíly ve zbarvení lemu a barvě proužků na končetinách. Někteří „taxonomové“ zastávají názor, že by se mohlo jednat o poddruh B. hamorii nebo křížence B. hamorii a B. emilia. Nic méně je uznán jako právoplatný druh. Jeho chování je mírné, nesnaží se kousnout, jeho obranou jsou vyčesávané chloupky. Velikost v těle je 7-8 cm a rozpětí nohou bývá 14-15 cm. Jejich způsob života je srovnatelný s ostatními druhy svého rodu. Svoje úkryty a nory vyhledává v jamách a různých terénních nerovnostech.
Terárium patřičné velikosti, zařídíme klasicky pro zemní sklípkany. Výška substrátu 4-5 cm, kousek kůry a podobně. Nesmí chybět mělká napáječka. Teplotu udržujeme okolo 25°C s nočním poklesem na 20°C. Vlhkost postačí 60-70-%. Dospívají nejdříve po 2-3 letech, dospělé samce poznáme podle tibiálních háků, samice se dožívají 20 let.
Tliltocatl albopilosum ex.Brachypelma albopilosum
Podčeleď: Theraphosinae.
Výskyt: Střední Amerika – Kostarika
Adult 1,0
Brachypelma auratum (Schmidt 1992) – sklípkan plaménkový
Podčeleď: Theraphosinae.
Výskyt: Mexiko
Subadult 1,0
Krásně zbarvený sklípkan pocházející z horských oblastí Mexika s nadmořskou výškou někde okolo 2000 metrů nad mořem. Toto už jej předurčuje k veliké oblibě u chovatelů, protože jeho nároky na chov v teráriích pro zemní druhy (25x30x20) s výškou substrátu okolo 5 cm a drobným úkrytem, nejsou příliš vysoké. Teplota postačí běžná pokojová s možným nočním poklesem ke 20°C a vlhkost asi 70%. Veliký je cca 7cm a v rozpětí nohou má 13-15 cm. Nejedná se o agresivní druh, jen při vyrušení vyčesává chloupky ze zadečku. Krmíme je cvrčky. Samice se dožívají vysokého věku, ale doba do dospělosti je až pět let.
Brachypelma boehmei (Schmidt & Klaas, 1993) – sklípkan Boehmeův
Podčeleď: Theraphosinae
Výskyt: Mexiko
Adult 0,1
Tento druh je svým chováním a nároky podobný B. Emilia. Jámy a jiné povrchové nerovnosti využívají k hloubení nory, někdy jim postačí spadlý kmen a podobně. Obranné chování je podobné jako u ostatních Brachypelem, brání se vyčesáváním chloupků a poté útěkem, ke kousnutí dochází velice zřídka. V mládí je jeho chování trochu zbrklé. Tento druh je pro svoje ohnivě červené nohy velice atraktivní, i když v chovech není příliš rozšířen.
Terárium použijeme pro zemní sklípkany o velikosti zhruba 25x20x20 cm, substrát o výšce asi 6 cm, nějaký úkryt a mělkou napáječku. Teplotu udržujeme 25-27°C s nočním poklesem až na 22°C a okolní vlhkost do 70%. Dorůstají 6-7 cm v těle a rozpětí nohou je 14-16 cm. Samice dospívají 3-5 letech a dožívají se i 20 roků. Samci dosáhnou dospělosti o rok dříve a poznáme je podle tibiálních háků.
Brachypelma emilia (White, 1856) – sklípkan Emiliin
Podčeleď: Theraphosinae
Výskyt: Mexiko
Tento nejdéle známý druh tohoto rodu v sobě nese všechny známé prvky spojující celý rod. Jámy a jiné povrchové nerovnosti využívají k hloubení nory, někdy jim postačí spadlý kmen a podobně. Obranné chování je stejné jako u ostatních Brachypelem, brání se vyčesáváním chloupků a poté útěkem, ke kousnutí dochází velice zřídka. V mládí se chová zbrkle. Jeho zbarvení nejlépe vystihuje fotografie.
Adult 0,1
Terárium použijeme pro zemní sklípkany o velikosti zhruba 25x20x20 cm, substrát o výšce asi 6 cm, nějaký úkryt a mělkou napáječku. Teplotu udržujeme 25-27°C s nočním poklesem až na 20°C a okolní vlhkost do 65%. Dorůstají 6-7 cm v těle a rozpětí nohou je 12-13 cm. Dospělosti dosahují už po 11. svleku, ale růst je celkem pomalý, tak že doba dospívání je delší než u jejich příbuzných. U samic asi 5 let, ty se údajně dožívají až 30 roků a jsou tak jedním z nejdéle žijících sklípkanů. Dospělé samce poznáme podle tibiálních háků.
Brachypelma hamorii ex.smithi (F. O. Pickart-Cambridge, 1897) – sklípkan Smithův
Podčeleď: Theraphosinae.
Výskyt: Mexiko
Je to zřejmě druhý nejčastěji chovaný druh, vývoj do dospělosti je poměrně delší a bude se blížit čtyřem rokům. Velikost v těle je 6-7 cm a rozpětí nohou je 14-16 cm. Tento druh má raději nižší vlhkost a větší proudění vzduchu, teplotu nižší než 25°C. Toto vyplývá z poznatků získaných pozorováním v jejich přirozených lokalitách. Podobně jako B. auratum nevyhrabává nory, ale žije v přirozených úkrytech pod velkými kameny nebo úlomky kůry ve stinných listnatých lesích pahorkatin Sierra Madre del Sur. Jedná se o sklípkana aktivního spíše ve dne, který se rád se vyhřívá. Délka života samice je údajně více než dvacet let.
Subadult 0,1
Terárium zvolíme přiměřené velikosti pro zemního sklípkana s výškou substrátu asi 7 cm a nějakým vhodným doplňkem, mech, kokosový ořech, květináč…nesmí chybět mělká napáječka. To je ovšem důležitá součást všech terárií. Brání se jako většina Brachypelem, vyčesáváním žahavých chloupků. Jinak je to klidný pavouk.
Brachypelma klaasi (Schmidt & Krause, 1994) – sklípkan Klaasův
Podčeleď: Theraphosinae
Výskyt: Jihovýchodní Mexiko
Tento nově přidaný druh spolu B. albiceps byl původně zařazen do rodu Brachypelmides. Velikostí a tvarem nezapře příbuzné svého rodu, vagans, epicureanum…Viditelně se od nich liší pouze zbavením nohou, která má dva odstíny červené/oranžové podle svého výskytu. V těle je asi 6-7 cm veliký a rozpětí nohou je až 15 cm. Je to mírný druh, bránící se vyčesáváním obranných chloupků, jen v mládí je trochu temperamentnější. V přírodě vyhledává lesy, kde si u kmenů vyhrabává své nory.
Terárium použijeme pro zemní sklípkany o velikosti zhruba 25x20x20 cm, substrát o výšce asi 6-7 cm, nějaký úkryt a mělkou napáječku. Rádi si svoje obydlí celé přehrabávají a upravují průběžně. Teplotu udržujeme 25-27°C s nočním poklesem až na 20°C a okolní vlhkost do 65%. Dorůstají 6-7 cm v těle a rozpětí nohou má 15 cm. Dospělosti dosahují už po 11. svleku, ale růst je celkem pomalý, tak že doba dospívání je delší než u jejich příbuzných, asi 3-4 roky. Samice se dožívají 15 let. Dospělé samce poznáme podle tibiálních háků.
Tliltocatl vagans ex.Brachypelma vagans
Podčeleď: Theraphosinae
Výskyt: Mexiko, Salvador, Honduras, Guatemala a Belize.
Aphonopelma Augacephalus Avicularia Brachypelma Caribena Ceratogyrus Chilobrachys Chaetopelma Chromatopelma Cyclosternum Cyriocosmus Cyriopagopus Davus Acanthoscurria Euathlus Eupalaestrus Grammostola Haplocosmia Heteroscodra Heterothele Hysterocrates Kochiana Lampropelma Lasiodora Lasiodorides Megaphobema Monocentropus Neoholothele Nhandu Omothymus Ornithoctonus Orphnaecus Pamphobeteus Pelinobius Phormictopus Poecilotheria Psalmopoeus Pterinochilus Pterinopelma Sericopelma Stromatopelma Tapinauchenius Tliltocatl Vitalius
