Brachypelma emilia (White, 1856) – sklípkan Emiliin
Podčeleď: Theraphosinae
Výskyt: Mexiko
Tento nejdéle známý druh tohoto rodu v sobě nese všechny známé prvky spojující celý rod. Jámy a jiné povrchové nerovnosti využívají k hloubení nory, někdy jim postačí spadlý kmen a podobně. Obranné chování je stejné jako u ostatních Brachypelem, brání se vyčesáváním chloupků a poté útěkem, ke kousnutí dochází velice zřídka. V mládí se chová zbrkle. Jeho zbarvení nejlépe vystihuje fotografie.
Adult 0,1
Terárium použijeme pro zemní sklípkany o velikosti zhruba 25x20x20 cm, substrát o výšce asi 6 cm, nějaký úkryt a mělkou napáječku. Teplotu udržujeme 25-27°C s nočním poklesem až na 20°C a okolní vlhkost do 65%. Dorůstají 6-7 cm v těle a rozpětí nohou je 12-13 cm. Dospělosti dosahují už po 11. svleku, ale růst je celkem pomalý, tak že doba dospívání je delší než u jejich příbuzných. U samic asi 5 let, ty se údajně dožívají až 30 roků a jsou tak jedním z nejdéle žijících sklípkanů. Dospělé samce poznáme podle tibiálních háků.
Napsat komentář