Davus pentaloris ex. fasciatus (O. Pickart-Cambridge, 1892) – sklípkan páskovaný
Podčeleď: Theraphosinae.
Výskyt: Střední Amerika – Kostarika
9.svlek 0,1
Tento obyvatel vlhkých horských lesů Kostariky je se svými 12 cm v rozpětí nohou, jedním z menších druhů. Jeho jed není příliš nebezpečný, navíc se jedná o mírného sklípkana, který však velmi často využívá svoje rychlé nohy k nečekaným útěkům. Terárium postačí 20x20x20 cm s mírně vlhkým substrátem. Teplota může kolísat mezi 23-30°C a není nutné se o něj příliš starat. Pavouk si celé terárium upraví pavučinou podle svého. Dodospělosti se svlékají 8 až 11 krát a celý vývoj trvá až 4 roky. Dospělí samci mají na prvním páru nohou tibiální háky a na konci makadel bulby.
„Rod Davus byl v roce 1982 kostarickým arachnologem Valerio synonymizován s rodem Cyclosternum. V roce 2005 německý arachnolog Schmidt rod Davus obnovil s typovým druhem právě D. fasciatus a dalšími třemi druhy“ [Kovařík 2006].
17.10.2017 at 14:48
Dobrý den mohu se zeptat jak silný je jeho jed a k jakému bodnutí nebo kousnutí se dá přirovnat?
A ještě bych se chtěl zeptat jestli je lepší chovat sklípkana davus fasciatus nebo brachypelma albopilosum když to bude můj první pavouk? Děkuji.
17.10.2017 at 17:27
Dobrý den, tohle je věčné téma, na které se nedá dost dobře odpovědět. Obecně se uvádí, že jedovatost sklípkanů roste směrem na východ od Ameriky. Jakékoliv kousnutí je něco, čemu by se každý z nás měl vyvarovat. Při správném zacházení se sklípkany je případné kousnutí téměř vyloučeno. Na dotaz, co je lepší chovat, nedokážu odpovědět. Snad jen předchozí věta by mohla naznačit odpověď. Pokud se rozhodnete pro chov sklípkanů, není příliš důležité vybrat si druh, ale patřičně se seznámit s problematikou chovu konkrétního druhu.